• Českomoravská Fatima Koclířov - Úvodní stránka (Přejít na navigaci)

• Fatimský apoštolát
• Farnost Koclířov
• Českomoravská Fatima Koclířov

Sv. Alfons Maria z Liguori

Sv. Alfons Maria de Liguori, biskup, vyznavač a církevní učitel, se narodil 27. září 1696 v Marianelle u Neapole. Na otcovo přání se věnoval právnictví a stal se již v sedmnácti letech advokátem. Když však v soudní při, kde se jednalo o milionový majetek, malým omylem celý proces prohrál, vzdal se advokátské dráhy a stal se knězem. Věnoval se lidem nejchudším a nejopuštěnějším. Jeho výmluvnost a příklad nadchl několik kněží, takže s ním cestovali po Neapolsku a konali misie. S nimi založil r. 1732 kongregaci redemptoristů. Veřejně šířil věčné pravdy, aby obrátil hříšníky, ale za důležitější považoval zpověd­nici, neboť jasně poznal, že mluvené slovo rychle vyprchá. Na další cestu se vydával teprve tehdy, až se celá obec do­brou zpovědí smířila s Bohem. Pro věřící, kteří se misiemi obrátili k Bo­hu, a pro upevnění jejich víry a zbožnosti psal náboženské spisy. Z nich jsou nejrozšířenější ?Ná­vštěvy Nejsvětější svátosti" a ?Vznešenosti Panny Marie.?

Na přímý rozkaz papeže se stal biskupem v Santa Agata dei Goti, ponechal si však ve­dení kongregace a zůstal i jako biskup chudým řeholníkem. Ani v nemoci nikdy nezahálel. Když už nemohl kázat a zpovídat, psával svoje náboženské spisy. Zemřel 1. srpna 1787 v Nočeře.

Pokušení

Ďábel pokouší jen ty duše, které se chtějí odřeknout hříchu, a ty, které jsou ve stavu milosti. Ostatní beztoho náležejí jemu, nemá potřebí je pokoušet.

Sv. Alfons byl už stařeček, vycvičený ve všech ctnostech, zanícený apoštol pro Boží slávu, a přece, nebo právě proto musel prodělat hrozné duševní utrpení.

V jeho srdci nastala noc. Zdálo se mu, že Bůh, slunce života, již nezáří v jeho duši. Viděl se jako opuštěný ode všech, opuštěný od Boha, na pokraji pekelné propasti. Všechny jeho práce se mu zdály špatné, ošklivící se Bohu. Jeho svědomí, sužované úzkostmi, mu proměnilo v těžké hříchy i to, co vy­konal nejlépe.

V naprosté duševní temnotě si netroufal ani přijímat Nejsvětější svátost oltářní. Byl zvyklý v souženích hledat pomoc v modlitbě, a tak v tom pokračoval i ve své opuštěnosti. Avšak bylo mu, jako by ho Bůh neslyšel: ?Obracím se k Bohu a jakýsi vnitřní hlas mi praví, že mne Bůh zavrhuje. Volám: Miluji tě, můj Ježíši, a slyším odpověď: Ne­mluvíš pravdu."

Jedinou posilou v opuštěnosti mu byla poslušnost. Ta zvítězila nad každým pokušením.

K úzkostem svědomí se přidružila ještě pokušení proti všem ctnostem. Nebylo jediného tajemství víry, aby neměl proti němu pokušení.

Ďábla nejvíce dráždila Alfonsova hluboká pokora. Jednou se mu zjevil v podobě neapolského misionáře a začal: ?Vědci pořád chválí vaše spisy a s úžasem hledí na podivuhodné ohlasy, které mají v celém světě."

Světec odpověděl pokorně: ?Napsal jsem, co jsem mohl, a je-li něco dobrého v mých knihách, pochází to od Boha."

?Ovšem," odpověděl pokušitel, ?ale je také pravda, že jsou to vaše díla; že tedy vy jste původcem nesmírného dobra." Sv. Alfons se pokořil při těch slovech a požehnal se křížem. Vtom rozzuřený ďábel zmizel.

Když ďábel nemohl svést světce k pýše, umanul si roznítit v něm tělesnou žádostivost. Alfons naříkal: ?Jsem již osmasedmdesátiletý stařec a ještě mě přepadají mladické žádosti." Ďáblovy útoky byly někdy tak prudké, že hlasitě vzlykal a volal: ?Je­žíši, ať raději zemřu, než bych tebe urazil! Panno Maria, nepřispěješ-li mi na pomoc, stanu se horší, než byl Jidáš."

Jednou se mu v pokušení zjevil ďábel v podobě jednoho člena kongregace, jemuž Alfons úplně důvěřoval. Světec věděl, že útoky nepřítele jsou napolo odraženy, sdělíme-li je zpovědníko­vi. Proto důvěřně svěřil své pokušení a domnělý řeholník odpo­věděl: ?Ale proč se tak vzpíráte proti těmto přirozeným pudům, když k tomu nejste nijak zavázán? Já také mívám podobná pokušení a povoluji jim bez obav." Alfonse to zděsilo a zvolal hlasitě: ?Ježíši a Maria, přispějte mi na pomoc!" ? Ďábel zmizel.

Osnoval však nový útok; chtěl přivést Alfonsa k zoufalství. Alfons viděl na sobě jen hříchy a domníval se, že je ho Bůh opustil. P. Ondřej Villani mu připomněl slova Boží: ?Nechci smrt hříšníka!„ – ?Bože,“ zvolal světec, ?tolikrát jsem uváděl tato slova, abych hříšníky povzbudil k důvěře, a nyní sám na ně zapomínám."

Jednou viděl neznámého šlechtice, který ho oslovil: „Vy jste zavržený; pro vás není naděje na spasení. Vaše knihy jsou samé bludy proti církvi, proti papeži, proti všem pravdám víry. Mimoto z každé stránky čiší vaše prokletá pýcha.“ Světec odpověděl: ?Při všech svých hříších doufám ve svého Spasitele. Nespoléhám na své skutky, nýbrž na zásluhy Ježíše Krista.?

Aktuality

© 2008 Českomoravská Fatima Koclířov
Web vytvořil Petr Macháček