Kronika

Vzpomínka na Den Díkůvzdání otce arcibiskupa Karla Otčenáška - 1.5.2010

« Zpět do kategorie Kronika

Osobní dar jubilantovi arcibiskupovi Karlu Otčenáškovi

Je 1. květen roku 2010, první sobota nejkrásnějšího měsíce v roce, den Díkůvzdání arcibiskupa Karla Otčenáška za 90 let života, 65 let kněžství, 60 let biskupské služby. Řízením Božím se stalo, že jsem v tento Velký den Díkuvzdání církve a vlasti v Hradci Králové na Velkém náměstí v informačním centru ve službě Fatimského apoštolátu ČR, a tak se mohu podílet na zajištění jednoho z mnoha povinností pořadatelů pro zdárný průběh slavnosti. Tolik jsem se těšila na ten den D, kdy nám bude předán symbolicky životní odkaz člověka, žijící legendy církve, který je mému srdci tak vzácný. Dočkala jsem se! Držím v rukou velmi vkusně zpracovanou modrou skládačku, do které je vměstnána idea univerzálního, svatodušního spřátelování, vzájemné lásky všech se všemi a především s Bohem, aby se život každého z nás mohl líbit Bohu tak, jak se mu líbil život Krista, Syna Božího zde na zemi. A co já dám? Ve vzpomínkách se vracím do Koclířova, kde jsem z úst usměvavého emeritního biskupa královéhradeckého často slyšela slova o „univerzálním svatodušním spřátelování“. Doporučoval je jako lék na všechny bolesti světa. A můžu potvrdit, že tento lék zabírá, ale jen s podmínkou, že dávám nezištně, z lásky a s láskou! Od chvíle kdy jsem se o tomto léku dověděla, začala jsem ho aplikovat všude tam, kam mě Pán posílal – ve farnosti, v modlitebních společenstvích, mezi dědečky a babičkami v Domově pro seniory… A nyní, když mám v rukou k tomuto léku i vytištěný předpis s názvem VÍRA JE NÁŠ PEVNÝ HRAD, od této chvíle mohu rozdávat od srdce k srdci každému, koho mi Pán pošle do cesty, ať bacily beznaděje, sobectví, nelásky, neodpuštění jsou co nejdříve vyhubeny. Už jsem jich rozdala několik desítek. A co já Vám dám? Na programu, který rozdávám čtu: „přinášíte-li s sebou osobní dar jubilantovi arcibiskupovi Karlu Otčenáškovi – pak jej, prosím, předejte na biskupství u osobních asistentů a laskavě k němu připojte svou adresu. ….“ Trápila jsem se tou myšlenkou, že jsem do Hradce pro jubilanta, kromě krabice koláčků, NIC nedovezla. Tu mi sestra Hanka, která mě odvážela po službě pro Apoštolát na nádraží, abych se vrátila domů zpět na Moravu poradila: „daruj otci arcibiskupovi svou službu, napiš o tom, pošli mu dopis a uvidíš, jakou mu to udělá radost.“ A tak to dělám:

Drahý otče arcibiskupe Karle, který jste mezi všemi oslovenými nevynechal ani mě, abyste mi řekl, jak moc si mě vážíte jako spolutvůrce Vašeho života. I já si vás nesmírně vážím a děkuji dobrému Bohu, že jsem Vás poznala osobně. Přijměte, prosím, ode mne k Vašemu vzácnému jubileu dárek v podobě služby, té na Velkém náměstí i té spojené s šířením Vašeho odkazu univerzálního svatodušního spřátelování s modlitbou, kterou dávám z LÁSKY. Nic nechtít a všechno dát, Boha, bližní milovat , s Matkou Boží pod křížem věrně stát, s Církví růst a v dobrém vytrvat! Amen.

Jana Machandrová oblastní vedoucí FA Český Těšín

5. 5. 2010 22:44
Hana Frančáková